První izraelský král Saul přestává poslouchat Jehovu. Po něm nastupuje David, se kterým Bůh uzavírá smlouvu o věčném kralování jeho dynastie.
PO SAMSONOVI působil v Izraeli jako soudce prorok Samuel. Izraelité mu stále říkali, že nad sebou chtějí mít lidského krále, jako jej mají ostatní národy. Tato žádost byla urážkou Jehovy, protože jejich Králem byl on sám. Přesto dal Samuelovi pokyn, aby národu vyhověl. Za krále Jehova vybral pokorného muže jménem Saul. Časem však tento král zpychl a stal se neposlušným. Jehova ho zavrhl a řekl Samuelovi, aby za krále pomazal jiného muže, totiž mladého Davida. Ale než David začal vládnout, uplynulo ještě mnoho let.
David jednou navštívil své bratry, kteří sloužili v Saulově vojsku. Tehdy mu zřejmě nebylo ještě ani dvacet. Všichni vojáci měli velký strach z obra Goliata, filištínského bojovníka, který se posmíval jim a jejich Bohu. Davida to pobouřilo a přijal obrovu výzvu k souboji. Protivníkovi, který byl téměř tři metry vysoký, šel vstříc pouze s prakem a několika kameny. Goliat se mu vysmál, ale David na to reagoval slovy, že ve skutečnosti je vyzbrojen lépe než on, protože bojuje ve jménu Jehovy Boha. Jediným kamenem Goliata srazil a pak mu jeho vlastním mečem usekl hlavu. Filištínské vojsko se v hrůze rozprchlo.
Davidova odvaha udělala na krále Saula silný dojem, a proto mu svěřil velení nad vojskem. Časem však začal na Davida kvůli jeho úspěchům velmi žárlit a usilovat mu o život. David byl nucen uprchnout a mnoho let žít jako psanec. Přesto zůstal králi věrný, protože si uvědomoval, že Saul byl pomazán Jehovou Bohem. Nakonec Saul v jedné bitvě zemřel. David se krátce potom stal králem, jak to Jehova slíbil.
„Jistě založím trůn jeho království pevně na neurčitý čas.“ 2. Samuelova 7:13
Davidovým velkým přáním bylo postavit Jehovovi chrám, ale Jehova mu řekl, že tu výsadu bude mít jeden z jeho potomků. Ukázalo se, že to má být jeho syn Šalomoun. Bůh však Davida odměnil tím, že s ním uzavřel pozoruhodnou smlouvu. David měl založit výjimečnou královskou dynastii, ze které nakonec vzejde Osvoboditel zaslíbený v Edenu, totiž Bohem vyvolený Mesiáš, což znamená „Pomazaný“. Jehova slíbil, že Mesiáš bude v čele vlády neboli Království, které potrvá věčně.
David pociťoval hlubokou vděčnost, a proto na stavbu chrámu shromáždil obrovské množství materiálu včetně zlata a stříbra. Bůh ho také inspiroval k tomu, aby složil mnoho žalmů. Ke konci svého života tedy David prohlásil: „Jehovův duch to byl, jenž skrze mne mluvil, a jeho slovo bylo na mém jazyku.“ (2. Samuelova 23:2)