Jakub, Petr, Jan a Juda píšou svým spoluvěřícím povzbudivé dopisy.
JAKUB a Juda byli Ježíšovi nevlastní bratři. Petr a Jan patřili k jeho dvanácti apoštolům. Tito čtyři muži napsali celkem sedm dopisů, které jsou součástí Křesťanských řeckých písem. Každý z dopisů je pojmenován po svém pisateli. Cílem vybídek, které jsou v nich obsaženy, bylo pomoci křesťanům, aby zůstali věrní Jehovovi a neztráceli ze zřetele Boží Království.
Víra. Nestačí, aby člověk jen prohlašoval, že má víru. Pravá víra podněcuje k jednání. Jakub napsal, že „víra bez skutků [je] mrtvá“. (Jakub 2:26) Když křesťan projevuje víru ve zkouškách, učí se tím vytrvalosti. Aby se mu podařilo obstát, musí Boha prosit o moudrost a být pevně přesvědčen, že mu ji dá. Vytrvalost pak povede k Božímu schválení. (Jakub 1:2–6, 12) Jestliže někdo má víru a zůstává ryzí, Jehova Bůh to nenechá bez povšimnutí. Jakub říká: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jakub 4:8)
Jen víra, která je opravdu silná, křesťanovi pomůže odolávat pokušení a nemravným vlivům. Juda si uvědomoval, že jeho spoluvěřící žijí v nemorálním prostředí, a proto jim napsal, aby „vedli tvrdý boj za víru“. (Juda 3)
Křesťanské chování. Jehova očekává, že jeho služebníci budou svatí, to znamená čistí v každém ohledu. Apoštol Petr napsal: „Staňte se i vy sami svatými v celém svém chování, protože je napsáno: ‚Budete svatí, protože já [Jehova] jsem svatý.‘“ (1. Petra 1:15, 16) Ježíš dal křesťanům vynikající příklad. Petr uvedl: „Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje.“ (1. Petra 2:21) Křesťané občas zakoušejí utrpení kvůli tomu, že žijí v souladu s Božími měřítky. Za všech okolností se však snaží zachovat si ‚dobré svědomí‘. (1. Petra 3:16, 17) Zatímco očekávají Boží den soudu a zaslíbený nový svět, ve kterém „bude přebývat spravedlnost“, mají podle Petra vynikat znamenitým chováním a konat skutky, z nichž je patrná jejich oddanost Bohu. (2. Petra 3:11–13)
„Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ Jakub 4:8
Láska. Apoštol Jan napsal: „Bůh je láska.“ Ukázal, že Bůh nám svou velkou lásku projevil tím, že poslal Ježíše jako „oběť za naše hříchy“. Jak by na to křesťané měli reagovat? Jan vysvětlil: „Milovaní, jestliže nás Bůh takto miloval, pak jsme my sami povinni milovat jeden druhého.“ (1. Jana 4:8–11) Jedním ze způsobů, jak spoluvěřícím dávat lásku najevo, je být k nim pohostinní. (3. Jana 5–8)
Jak ale mohou lidé ukázat, že mají lásku k Bohu? Jan odpovídá: „Láska k Bohu . . . znamená, že zachováváme jeho přikázání; jeho přikázání však nejsou břemenem.“ (1. Jana 5:3; 2. Jana 6) Ti, kdo tak jednají, se mohou spolehnout na to, že Bůh, který dává ‚vyhlídku na věčný život‘, je nikdy nepřestane milovat. (Juda 21)
