„BIBLE je výsledkem spojení lidské civilizace a životních zkušeností a je ojedinělým dílem,“ píše se v jednom časopise vydávaném při Čchung-šangské univerzitě v čínském Kantonu. Immanuel Kant, vlivný filozof, který žil v 18. století, údajně prohlásil: „Existence Bible, knihy určené lidem, je největší dobro, jakého se kdy dostalo lidskému rodu. Každý pokus snižovat ji ... je zločinem proti lidskosti.“ The Encyclopedia Americana uvádí: „Vliv Bible rozhodně není omezen jen na Židy a křesťany. ... Dnes se na ni pohlíží jako na etický a náboženský poklad a její nepřeberné množství poučení je zárukou toho, že jak rostou naděje světové civilizace, její hodnota se dokonce ještě zvětší.“

² Nechtěli byste se snad o takové knize něco dozvědět, ať už patříte ke kterémukoli náboženství? Do konce 20. století byly celá Bible nebo její části přeloženy do více než 2 200 jazyků. Většina lidí tedy může získat Bibli v jazyce, ve kterém čte a kterému rozumí. Od doby, kdy byl vynalezen knihtisk, byly na celém světě vydány přibližně čtyři miliardy Biblí.

³ Pokud máte svou Bibli, otevřete si ji a podívejte se na její obsah. Uvidíte názvy knih, které začínají 1. Mojžíšovou a končí Zjevením. Bible je vlastně knihovnou o 66 knihách, které napsalo asi 40 různých lidí. První části, kterou tvoří 39 knih a kterou mnoho lidí označuje jako Starý Zákon, se správně říká Hebrejská písma, protože byla napsána hlavně hebrejsky. Druhá část, jež se skládá z 27 knih a je často označována jako Nový Zákon, se správně jmenuje Křesťanská řecká písma, protože ji v řečtině napsali křesťanští pisatelé. Psaní Bible trvalo více než 1 600 let, a to od roku 1513 př. n. l. do roku 98 n. l. Její pisatelé nikdy neměli žádnou redakční poradu, a některé knihy byly ve stejnou dobu napsány na místech, která byla od sebe vzdálena tisíce kilometrů. Přesto má Bible jednotný námět, tvoří nedílný celek a vzájemně si neodporuje. Přirozeně si tedy klademe otázku: ‚Jak mohlo více než 40 mužů, kteří žili v období delším než 16 století, dát dohromady knihu, která má takový vnitřní soulad?‘

⁴ Psaní Bible bylo sice dokončeno před více než 1 900 lety, ale její obsah i v dnešní době vzbuzuje zájem mužů a žen. Najděte si ve své Bibli například Joba 26:7. Mějte při tom na mysli, že tento text byl napsán v 15. století př. n. l. Čteme tam: „[Bůh] roztahuje sever nad prázdnem, zavěšuje zemi na ničem.“ Nalistujte si ještě Izajáše 40:22 a vezměte v úvahu, že kniha Izajáš byla zapsána v 8. století př. n. l. Uvedený verš zní: „Je Jeden, který bydlí nad kruhem země, jejíž obyvatelé jsou jako luční kobylky, Ten, kdo roztahuje nebesa právě jako jemný tyl, kdo je rozestírá jako stan k bydlení.“ Co si představíte, když čtete tyto popisy? Nejspíš se vám vybaví nějaký sférický objekt ‚zavěšený‘ v prostoru. Velmi pravděpodobně jste něco takového viděli na fotografiích, jež byly pořízeny z moderních kosmických lodí. Možná se tedy ptáte: ‚Jak mohli lidé, kteří žili před tak dlouhou dobou, pronést výroky, které jsou z vědeckého hlediska tak přesné?‘

⁵ V souvislosti s Biblí se zamysleme ještě nad jinou otázkou. Je tato kniha přesná historicky? Někteří lidé si myslí, že Bible je pouhou sbírkou legend, které nemají žádný historický podklad. Vezměme si například známého izraelského krále Davida. Až donedávna byla Bible jediným zdrojem informací o jeho existenci. Přední historikové sice Davida uznávají jako skutečnou postavu, ale někteří skeptikové se ho snaží zavrhnout jako legendu, kterou si vymysleli židovští propagandisté. Co ale ukazují fakta?

⁶ V roce 1993 byl v rozvalinách starověkého izraelského města Dan nalezen nápis, který obsahoval zmínku o „Davidovu domu“. Nápis byl součástí poničeného monumentu, který pocházel z 9. století př. n. l. a který byl připomínkou toho, jak nad Izraelity zvítězili jejich nepřátelé. Nečekaně se tedy o Davidovi objevila zmínka i v jiném pramenu než pouze na stránkách Bible. Bylo to skutečně důležité? O tomto nálezu Israel Finkelstein z Telavivské univerzity napsal: „Nalezením nápisu s Davidovým jménem se přes noc zhroutil biblický nihilismus.“ Je zajímavé, že profesor William F. Albright, archeolog, který se celá desetiletí věnoval archeologickému výzkumu v Palestině, kdysi napsal: „Jeden objev za druhým potvrzuje přesnost nesčetných podrobností a přispívá k tomu, že Bible je stále více uznávána jako historický pramen.“ Opět si tedy můžeme položit otázku: ‚Jak by tato starověká kniha, na rozdíl od eposů a legend, mohla být tak historicky přesná?‘ To však ještě není všechno.

⁷ Bible je také prorockou knihou. (2. Petra 1:20, 21) Když se řekne slovo „proroctví“, možná se vám v mysli hned vybaví nesplněná slova samozvaných proroků. Ale oprostěte se od předsudků a najděte si ve své Bibli knihu Daniel, osmou kapitolu. Zde Daniel popisuje vidění, v němž beran se dvěma rohy bojuje s chlupatým kozlem, který má „nápadný roh“. Kozel získává převahu, ale jeho velký roh je zlomen. Na jeho místě vyrůstají čtyři rohy. Co toto vidění znamená? Danielova zpráva pokračuje: „Beran, kterého jsi viděl, jak vlastní dva rohy, představuje médské a perské krále. A chlupatý kozel představuje řeckého krále; a pokud jde o velký roh, který měl mezi očima, ten představuje prvního krále. A když ten se zlomil, takže nakonec místo něho vyvstaly čtyři, jsou čtyři království, jež vyvstanou z jeho národa, ale ne s jeho silou.“ (Daniel 8:3–22)

⁸ Skutečně se toto proroctví splnilo? Psaní knihy Daniel bylo dokončeno asi v roce 536 př. n. l. Makedonský král Alexandr Veliký, který se narodil o 180 let později, tedy v roce 356 př. n. l., dobyl Perskou říši. Právě tento panovník byl tím ‚velkým rohem‘ mezi očima ‚chlupatého kozla‘. Jak uvádí židovský historik Josephus, Alexandr se před tím, než dosáhl svého vítězství nad Persií, dostal do Jeruzaléma, kde mu byla ukázána kniha Daniel. Alexandr dospěl k závěru, že slova z Danielova proroctví, na něž byl upozorněn, poukazovala na vojenské tažení, které on sám uskuteční proti Persii. Ale to není všechno. V učebnicích světových dějin se můžete dočíst o tom, jak to s říší, kterou zmíněný panovník založil, dopadlo po jeho smrti v roce 323 př. n. l. Vlády nad Alexandrovou říší se nakonec zmocnili čtyři vojevůdci a už v roce 301 př. n. l. si ‚čtyři rohy‘, které vyvstaly místo ‚velkého rohu‘, rozdělily území na čtyři části. Znovu tedy máme pádný důvod, abychom si položili otázku: ‚Jak je vůbec možné, že v nějaké knize mohlo být tak jasně a přesně předpověděno, co se stane přibližně o 200 let později?‘

⁹ Na výše uvedené otázky odpovídá sama Bible: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné.“ (2. Timoteovi 3:16) Řecké slovo, které je přeloženo jako „inspirováno Bohem“, doslova znamená „od Boha vdechnuté“. Bůh „vdechl“ do mysli asi čtyřiceti pisatelů informace, které nyní nacházíme v biblických knihách. Uvažovali jsme o několika příkladech — z oblasti vědy, historie a proroctví —, a ty jasně směřují k jedinému závěru. Tato jedinečná kniha, Bible, rozhodně není dílem lidské moudrosti, ale pochází od Boha. Mnoho lidí však v dnešní době o existenci Boha pochybuje. Jak je to ve vašem případě?