BUĎ si jistý, že pokud se rozhodneš k Jehovovi vrátit, bude tě podporovat. Pomůže ti vyrovnat se s životními starostmi, zbavit se pocitů křivdy a získat čisté svědomí. Potom určitě znovu zatoužíš sloužit mu společně s jeho lidem. Budeš jako někteří křesťané v prvním století, kterým apoštol Petr napsal: „Byli [jste] jako ovce, které bloudily; ale nyní jste se vrátili k pastýři a dozorci svých duší.“ (1. Petra 2:25)

Vrátit se k Jehovovi je to nejlepší, co můžeš udělat. Jehova z toho bude mít obrovskou radost. (Přísloví 27:11) Na tom, jak se v životě rozhodujeme, mu totiž velmi záleží. Zároveň nás ale nenutí, abychom ho milovali a sloužili mu. (5. Mojžíšova 30:19, 20) Jeden znalec Bible napsal: „Dveře do našeho srdce nemají zvenčí žádnou kliku. Musí být otevřeny zevnitř.“ Když Jehovu uctíváme z lásky, vlastně tak otvíráme dveře do svého srdce. Dáváme mu tím vzácný dar – svou oddanost. Jehova si toho nesmírně cení a my sami zažíváme takové štěstí, jaké se nedá s ničím srovnat. (Skutky 20:35; Zjevení 4:11)

Když začneš znovu aktivně uctívat Jehovu, uspokojíš tím své duchovní potřeby. (Matouš 5:3) Co to znamená? Lidé na celém světě přemýšlí o smyslu života. Je to přirozené, protože Jehova nás tak vytvořil. Zároveň nás vytvořil tak, abychom měli radost z toho, že mu sloužíme. Když Jehovu uctíváme z lásky, přináší nám to takové uspokojení jako nic jiného. (Žalm 63:1–5)

Jehova si přeje, aby ses k němu vrátil. Proč si tím můžeš být jistý? Už jen proto, že v rukou držíš tuto brožuru. Její přípravě bylo věnováno hodně času a modliteb. Potom ti ji někdo přinesl – možná jeden ze starších. A tebe něco podnítilo k tomu, aby sis ji přečetl. To všechno dokazuje, že Jehova na tebe nezapomněl. Naopak, snaží se tě jemně přitáhnout zpátky k sobě. (Jan 6:44)

To, že Jehova na své ztracené ovečky nikdy nezapomíná, si uvědomila i Donna. Vypráví: „I když jsem se od pravdy postupně vzdálila, často jsem přemýšlela o Žalmu 139:23 a 24: ‚Prozkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce. Vyzkoušej mě a poznej mé znepokojivé myšlenky a viz, zda je ve mně nějaká bolavá cesta, a veď mě cestou neurčitého času.‘ Věděla jsem, že do světa nepatřím – nikdy jsem tam pořádně nezapadla. Cítila jsem, že moje místo je v Jehovově organizaci. Pomalu mi docházelo, že Jehova mě nikdy neopustil, ale že já musím najít cestu zpátky k němu. Jsem moc ráda, že jsem to udělala.“

Upřímně se modlíme, abys i ty znovu pocítil radost, kterou dává Jehova. (Nehemjáš 8:10) Pokud se k němu vrátíš, nikdy toho nebudeš litovat.