PÍSEŇ Č. 140

Můžeme věčně žít!

Můžeme věčně žít!

(Jan 3:16)

  1. 1. Víru máš, slib Boží znáš,

    v dálce svět vidíš krásný.

    Smích všude zní, vládne mír,

    konec je trápení.

    (REFRÉN)

    Dál chválu svou nech znít.

    Dům v ráji můžeš mít.

    Řekneš pak jen s úžasem:

    „Teď budu věčně žít!“

  2. 2. Mládí čas vrátil se zas.

    Bůh všem svůj pokoj dává.

    Svět změnil tvář, sílu máš,

    pominul žal i pláč.

    (REFRÉN)

    Dál chválu svou nech znít.

    Dům v ráji můžeš mít.

    Řekneš pak jen s úžasem:

    „Teď budu věčně žít!“

  3. 3. Rájem zní zpěv radostný,

    s láskou sám Bohu říkáš:

    „Co budu žít, tvůj chci být.

    Jehovo, mám tě rád.“

    (REFRÉN)

    Dál chválu svou nech znít.

    Dům v ráji můžeš mít.

    Řekneš pak jen s úžasem:

    „Teď budu věčně žít!“